Jsou věci, které jsou na autě zbytečné a mají funkci jen estetickou. Pak jsou takové, které mají funkci neestetickou. Bez čeho bychom v dnešní rychlé dopravě už jezdit nemohli, jsou určitě stěrače. Jestliže by neexistovaly, mohli bychom se ráno v dopravním zpravodajství dozvědět, že je na dálnici za Prahou dvacetikilometrová kolona, protože řidiči musejí každých pět minut
1. zastavit
2. vystoupit
3. otřít sklo od napadaného sněhu.
Právě díky napadanému sněhu na čelní okno automobilu vznikl nápad vynalézt stěrače. Když byla Američanka Mary Andersová na návštěvě v New Yorku a jela po městě tramvají, neuniklo jejímu pozornému oku, že řidiči stále zastavují.
– Sedmatřicetileté realitní makléřce bylo hned jasné, že řidiči prostě nevidí na cestu.
– Zamyslela se a nápad byl brzy na světě.
– Připevnila stěrku na drát, který prostrčila kabinou automobilu a konec ovládala pomocí držadla.
Nápad považovala za tak dobrý, že si zažádala o patent.Byl jí udělen, ale nastal jeden problém. Nikdo nechtěl její nápad koupit. Po patnácti letech patent vypršel.
Stačilo jen patnáct let počkat
Právě v době, kdy Mary přichází o své právo na patent, dochází k rozvoji automobilového průmyslu. Na základě nápadu Mary Andersové je vynalezen první automatický stěrač nazvaný Folbers. Jméno dostal po svých vynálezcích. V roce 1922 je namontován na vůz značky Cadillac. Tím se s ním začne počítat i do budoucna a začíná se vylepšovat a vylepšovat.
– Nejprve je poháněn vzduchovým motorem, kde je zařízení propojené hadičkou se sacím potrubím.
– O čtyři roky později přichází další změna.
· Ovšem, jen u luxusních značek automobilů.
· Stěrač je namontován na horní část čelního skla a je plně elektrický.
– Jeho vývoj se však nezastavuje a roku 1978 přichází Robert Kearns s nápadem periodického ovládání.